1994

Zde si můžete stáhnout:
články za rok 1994 - textový dokument Word     textový dokument
kompletní složku se články od roku 1993 - 2002
textové dokumenty, zabalené ve Winzip
Rok 1994

5. 3. 1994 

Odložená akce stála podnikatele asi život

Pravděpodobný vrah Štefana Jandy ještě nepromluvil, neboť policie se na jeho výslech důkladně připravuje

 

Pravděpodobný vrah Štefana Jandy a Juliána Pokoše, který byl zadržen před třemi týdny v Praze, zatím ještě nevypovídal, neboť policie se na jeho výslech důkladně připravuje. Pro náš deník to včera uvedl pplk. Jaroslav Svěrek z Krajského úřadu vyšetřování.

   Obviněný vězeň na útěku Jiří Kajínek měl zastřelit oba muže 30. května v borských serpentinách na okraji Plzně. Podle Svěráka je třeba ještě doprověřit Kajínkovy styky v souvislosti s jeho pohybem na svobodě. Není také ukončena expertiza zbraní, které policie nalezla v Kajínkově bytě. Nelze totiž vyloučit, že obviněný některou ze svých zbraní střílel jinde než v Plzni.

   Ve vazbě jsou mimo Kajínka ještě dvě další osoby - soukromý podnikatelé z Plzně a Prahy. Plzeňák Antonín V. byl Jandou vydírán a muž z Prahy měl údajně sjednat Kajínka jako vraha.

   V případu Jandy figuruje i bývalý policejní důstojník zásahové jednotky Správy  policie zpč. kraje Jiří Kreuzer, který byl na sklonku loňského roku ze služeb police propuštěn mimo jiné za to, že je trestně stíhán za ovlivňování svědků a maření odhalení pachatele Jandovy popravy. Kreuzer v  rozhovoru s naším zpravodajem popřel všechna obvinění a řekl, že on první, inicioval zatčení Jandy a bratří Pokošů coby vyděračské party. "Dva dny před Jandovou smrtí, v pátek 28. 5 jsem připravil na 17 hodinu akci, při níž měla být tato vyděračská skupina zadržena v okamžiku, kdy si k Antonínu Vlasákovi přišla pro peníze. Velící důstojníci však rozhodli, že se Jandovo zatčení zrealizuje až v pondělí." uvedl Kreuzer. Bývalý policejní důstojník nepopírá, že se s Antonínem Vlasákem zná. Tvrdí, že se jeho přítel dvakrát obrátil na policii o pomoc, ale vždy se o tom později Janda dozvěděl. "Janda dokonce věděl, že má být při pondělním setkání s A. Vlasákem zatčen policií. Tento závažný únik informací potvrdil i tehdejší šéf speciálního týmu pplk. Ladislav Kadeřábek, který dvojnásobnou vraždu objasnil, a řekl, že páteční akce tenkrát neproběhla, neboť v tu dobu poškozený Antonín Vlasák ještě u sebe neměl žádné peníze a nemohl tedy Jandovi nic předat. Obě strany se nakonec dohodli na pondělku.

 

 

 

1994 Ring

Ring přináší dosud nepublikovaná fakta a osobní výpovědi v případu plzeňského vraha - profesionála

Střílel oběma rukama

 

Smolná hora svalů?

V záplavě faktů i názorů, překypujícím líčením Kajínkova chladnokrevného a cynického násilnictví, je rozhodně zajímavé potkat se z někým, kdo má toho člověka rád…

   Sedíme v jednom blíže neurčeném bytě, za okny nedělní večer. Vzpomínka vyvolává vzpomínku, občas použijeme minulého času, jako by Kajínek už ani nebyl mezi živými. Ale svým způsobem je to logické, pro normální svět a normální lidské styky přestal existovat už pře čtyřmi roky…

"Jirka měl v životě hodně smůly. Každá věc se dá posuzovat vždycky přísně a méně přísně. U něho platilo vždycky to první." Oháníme "úctyhodným" soupisem Kajínkovi trestné činnosti. V roce 1974 krádeže vloupáním do bytů, v roce 1982 krádeže vloupáním do víkendových chat,  1985 - krádeže vloupáním do bytů a v bytech, násilí na veřejném činiteli, úplatkářství a zneužití pravomoci veřejného činitele….Následuje trest odnětí svobody, vykonávaný na plzeňských Borech. Na svobodu se Kajínek dostane až v roce 1990. Politický převrat mu přinesl nové profesní možnosti.

"Jiří nebyl typ děláka, co bude každé ráno, pětkrát týdně, vstávat do rachoty. Nesnesl by, aby mu poroučel nějaký blbec. Ideálním by pro něj bylo dělat ochranku. Ne snad nějakého pitomečka, který bude jen ukazovat svaly…."

 Byl - nebo vlastně je Kajínek vazoun?

"Cílevědomě posiloval. Nikoliv jako naivka, který třikrát zdvihne činku a už si ohmatává bicepsy. V plné formě měl na výšku 182 cm metrák váhy a byly to jen samé svaly. Jiří je nadprůměrně inteligentní, dokázal slušně vystupovat, dobře řídil auto - určitě by spíš mohl pracovat pro nějakého podnikatele jako osobní tajemník. Nebo něco podobného. Chtěl se naučit nějaký cizí jazyk, a tak odjel dělat mistra našim dělníkům, odstraňujícím za marky polomy v německých lesích. Ale žili tam jen v uzavřeném prostředí, ti chlapy byli samí Valaši a Jiřímu brzy došlo, že si spíš osvojí nějaký valašský dialekt, než němčinu.  Nechal toho. V květnu 1990 nový malér.

 

Ministr to spustil?

Policejní mluva ovšem tento malér pojmenovává jako loupež, krádež motorového vozidla, nedovolené ozbrojování - to vše spácháno na dvou příslušnících policie… Kajínek si s jistým známým půjčili od Pragocaru auto. Vozidlo podobné barvy a podobného čísla se dostalo do podezření v souvislosti s trestnou činností. Policie požádala dispečink půjčovny, aby oznámili, až bude Kajínek a spol. auťák vracet. Dva mladí a prý vyjukaní policisté se spojili vysílačkou se svou ústřednou. "Vůbec se s nima nebavte a koukejte je předvést!" zněl hlas z vysílačky. Začaly v tu chvíli fungovat Kajínkovi násilnické geny? "Spíš to byl zkrat. Jirka znal policajty, kriminály a soudy z doby totality. Nedošlo mu, že bude lepší nechat se předvést a pak si stěžovat…. Tyhle návyky mu prostě scházely." Takže Kajínek zareagoval, tak jak zareagoval. Pod hrozbou pistole, údajně plynové, policisty odzbrojil a společně s kámošem prchli policejním autem. Vůz nechali stát asi o pět ulic dál…. Kajínek se dostal až do Německa, odkud ho časem jejich policie vydala naší. Obhájce, advokát skvělé pověsti, věřil v trest - při použití paragrafu za násilí na veřejném činiteli - kolem čtyř let. Způsobená škoda byla zanedbatelná, pouhých 762 Kč. Konečný verdikt ovšem zněl na 11 let, Kajínek měl vyjít na svobodu - v případě neprominutí poslední třetiny trestu - 28. června 2001! Zpoza zamřížované cely vám tohle datum může znít až příliš futurologicky….

Koncem ledna 1993 je mu povoleno třídenní přerušení výkonu trestu. Ve stanovisku komise, kromě podpisu ředitele NVÚ je možné vidět pět dalších, se mimo jiné píše : "Jeho chování je vzorné, po celou dobu výkonu trestu je příkladem i pro ostatní odsouzené…. Byl mnohokrát kázeňsky odměněn a v podstatě u něho byla vyčerpána celá škála kázeňských odměn. Jeho přístup k výkonu trestu je jednoznačně kladný." Opušťák začne ve čtvrtek 21. ledna v 8.00. Druhý den přijme Kajínka ministr spravedlnosti. Jen on, respektive Nejvyšší soud, může ještě prosadit změnu trestu, který už nabyl účinnosti…

Začíná po tomto přijetí - v podstatě neúspěšném, ale nikoliv definitivně neúspěšném - uvažovat Kajínek o útěku? Že se už nikdy, aspoň ne dobrovolně do kriminálu nevrátí? V sobotu ještě navštíví otce /matka mu zemřela v léčebně pro dlouhodobě nemocné v září 1990/, staví se za sestrou, rozloučí se s přáteli nedaleko stanice metra "A"  a zmizí… Tisk i veřejnost jsou pobouřeny. Od kdy se lidem odsouzeným na 11 let, původně  do III. NVS. přerušuje trest? Odpověď GŘ Vězeňské služby ČR Eduarda Vacka nepostrádá logiku: "Institut přerušení trestu je významné humánní opatření, sledující resocializaci pachatelů. Sociální zázemí, tedy rodina, přátele, spolupracovníci, hrají nesmírně výchovnou roli. Jednou se přece odsouzená musí někam vrátit. Pokud nebudou mít kam, stanou se z nich s největší pravděpodobností recidivisté… jinou věcí jsou samozřejmě důsledné kontrolní mechanizmy. "

 

Policejní intermezzo

"…obviněný Jiří Kajínek je stíhán, pro trestný čin vraždy… kterého se měl dopustit tím, že 30. května 1993 kolem 20.5 hod. v Plzni na silnici vedoucí do Českého údolí cca 15 metrů od křižovatky s Klatovsku třídou za použití dvou samonabíjecích pistolí ráže 7,65 mm úmyslně usmrtil řidiče osobního automobilu tov. zn. Mazda 323 F SPZ PMM 28-31 Štefana Jandu …  Když na něho vypálil nejméně pět střel, z nichž tři zasáhli jeho hlavu a způsobili mu zranění, kterému na místě podlehl, ve stejném úmyslu vypálil nejméně čtyři střely na spolujezdce Juliána Pokoše… Z nichž střela do hlavy mu způsobila zranění, kterému 1. 6. 1993 v 17.00 v nemocnici podlehl, a dále v úmyslu usmrtit dalšího spolujezdce Vojtěcha Pokoše… vypálil na tohoto nejméně čtyři střely, které zasáhly jeho záda, levou hýždi, pravé předloktí a pravé stehno, čímž mu způsobil zranění, která bez lékařské pomoci mohlo vést k jeho smrti."

Tolik citát z příkazu ke Kajínkově zatčení, sepsaného v listopadu 1993.

Návštěva reportérů Ringu na západočeském Úřadu vyšetřování v Plzni - byli jsme tu už několikrát přijati v souvislosti s jinými případy - probíhá podle klasického rituálu. Dostaneme židli, dostaneme kávu, s odpověďmi na naše otázky je to už horší. Málomluvná pozice mjr. JUDr. Františka Sedláka, zástupce ředitele útvaru je logická. Případ je stále příliš horký, usvědčit Kajínka nebude jednoduché. Západočeští policisté jsou ovšem o jeho vině v případu dvojnásobné vraždy v Českém údolí přesvědčeni, stejně jako o tom, že kruh jimi snesených důkazů, přímých či nepřímých, bude pevně sedět. A jak "sedí" teorie Ringu, proč se vlastně v Českém údolí střílelo? Bylo to tak, že podnikateli Jandovi dlužil jiný plzeňský podnikatel A. Vlasák necelé tři miliony, neměl se k vracení, a tak mu šel Janda se svou ochrankou domluvit? Byla svým způsobem domluva i to, že jinou plzeňskou podnikatelku, snad také dlužící,  našli… živou, ale nahou přivázanou u stromu? Šel snad někdo z plzeňských policejních důstojníku A. Vlasákovi na ruku - i Janda měl prý svého přímluvce v řadách policie - a vylákal dlužitele na místo odkud už nebyl návrat? Na místo, kde čekal najatý Kajínek? Bylo to tak, že přeživší z bratrů Pokošů, podal velice podrobný popis střelce a později, po shlédnutí jisté videokazety vraha poznal? Existuje skutečně ještě další svědek z místa činu, který rovněž ztotožnil Kajínka? "Popis vraha, který podal Vojtěch Pokoš a který byl uveřejněn ve sdělovacích prostředcích, byl skutečně dobrý." Major Sedlák se omluvně usměje a dodá to, co čekáme:"Na ostatní otázky vám nemohu odpovědět."

 

Svědek za mřížemi

Do domu, kde bydlí romská rodina Pokošových, vcházíme s určitými rozpaky. Mrtvý Julián, i Vojtěch, který přežil, patřili mezi vyhlášené ranaře… Otevírá nám černovlasá dívka a pak už následuje překvapení za překvapením. Dívčina tvář by se docela dobře vyjímala na obálce nějakého magazínu. Byt je velice slušně zařízen, bez rádoby okázalého přepychu, ale účelně a čistě… Dívka i její matka se vyjadřují kultivovaně, žádná déžovsky klopotná dikce. Pak ovšem následuje další překvapení - Vojtěch doma není, Vojta je v base. Ve vazbě. Příchod reportérů Ringu vítá paní Magdaléna Pokošová, momentálně stižená houserem, jako příležitost si postěžovat. Zabojovat. Proti komu? Proti všem. "Napsala jsem stížnost, chtěla jsem ji dát do plzeňských novin, do televize, ale všude mě odmítli." Díváme se na půldruhé stránky papíru popsané strojem. Není divu, že odmítli, paní Pokošová - presumpce viny, nepresumpce viny - obviňuje plnými jmény. Proč je vlastně Vojtěch ve vazbě?  V… řekl, že když ho dostal Pokoš do basy, tak on jeho taky. Vojta byl nejdřív obviněn pro trestný čin vydírání. Ale on je na tom zdravotně špatně, po tom střílení, tahali mu kulku z páteře, chodí nakřivo, má hrozné bolesti v zádech a v hlavě, musí nosit nákrčník. Je špatně vyléčený, dlouho se musel jako klíčový svědek skrývat. I vyšetřovatelé mu to doporučovali. Přes všechny potíže jim byl vždycky k dispozici, byl to právě on, kdo pomohl policii zjistit vraha, dostavoval se ke všem úkonům jako svědek, i jako obviněný v trestním stíhání proti vlastní osobě… Přitom ochranu mu musela zajišťovat rodina, ne policie. 16. prosince se dostavil na vyzvání, jako svědek ohledně nějakého upřesnění, byla ale zadržen a druhý den vzat do vazby. Pro skutek, pro který se vede stíhání už od června loňského roku! Vůbec nezavdal příčinu, že by se stíhání chtěl vyhýbat. Obava z ovlivňování svědků? Vždyť už byli všichni stejně vyslechnuti a věc byla těsně před ukončením přípravného řízení!"

Na připomínku, že Julián a Vojtěch měli pověst prvotřídních regionálních rváčů, paní Pokošová namítá: "Živili se jako vyhazovači. Prát se museli. A předtím? Vidíte, že žijeme jako slušní lidé, a přesto, když někam přijdeme, slyšíme poznámky Tady je nějak černo! Naše dcery se kvůli tomu trápily, kluci se prali…" Jak to tenkrát 30. května bylo? "Janda přijel pro Vojtěcha do práce, že potřebuje, aby šel s ním, že je to jen na pět minut. Stavili se tu pro Juliána, ten se zrovna chystal večeřet, vyběhl naboso, jen tak v košili… Většinou řídíval Julián, tentokrát seděl za volantem Janda. Když dojeli na místo, začal Janda couvat, bůh ví proč. Chcípnul jim přitom motor. Stranou cesty stál nějaký člověk v brejličkách a šel blíž k autu. Vojtěch který seděl v zadu na něho líp vyděl a začal křičet: Bacha, má něco v ruce. Janda prý mu na to ještě povídá: Neboj tam je můj /policajt/ v tom ten člověk začal střílet oběma rukama z pistolí. Vojtěch na to vzpomíná, že měl dojem, že se snad střílelo odevšad. Ten člověk se smál od ucha k uchu, taky přitom křičel. Vojtěch je z toho psychicky poznamenaný, když usne, i odpoledne, všechno se mu vrací, probouzí se celý zpocený."

Proč nebyl Janda, ani bratři Pokošové ozbrojeni? "Neměli zbrojní pasy. A Jandu krátce před smrtí někdo od policie varoval, že je zájem, aby se u něho nebo u kluků našly zbraně, že budou za to stíháni. Ať tam jedou klidně beze zbraní, že je to nějaká prkotina. A přitom je poslali na jatka! V… má prostě dlouhé prsty!" Máte pocit zadostiučinění, že je Kajínek chycen? "Nevím, on nás tolik nezajímá, jenom posloužil… Ten kdo si ho objednal, ať v kriminále zčerná!" Bude Vojtěch Pokoš proti Kajínkovi stát u soudu jako korunní svědek? Paní Pokošová přikývne, ale pak rozhodí rukama. "Bude-li živý, tak ano. Ale teď, když je ve vězení a nemůžeme ho chránit… Kdo mi zaručí, že se mu tam nic nestane?

 

 

9. 3. 1994  

Bývalý policista žaluje nadřízené

Kreuzer tvrdí, že byl propuštěn neoprávněně

 

Bývalý vysoký policejní důstojník zásahové jednotky západočeské policie Jiří Kreuzer podal včera u Okresního soudu v Plzni žalobu na Správu policie zpč. kraje za neoprávněné propuštění, ze služebního poměru.

   Bývalý major, který bezúhonně sloužil u policie 20 let, byl rozkazem tehdejšího velitele vnější služby správy pplk. Miloslavem Sobotou k 29. listopadu propuštěn do civilu bez nároku na odchodné za to, že je trestně stíhán v souvislosti s vraždou plzeňského podnikatele Štefana Jandy a Juliána Pokoše z 30. května. Měl údajně ovlivňovat svědky a mařit dopadení pachatele závažného zločinu. V propouštěcím dekretu je také zmínka o tom, že Kreuzer měl bez souhlasu služebního funkcionáře pravděpodobně dělat soukromou ochranku a osobního řidiče jistému Antonínu V., který je v současné době ve vazbě jako podezřelý z objednání Jandovy vraždy. Jiří Kreuzer chtěl od policie odejít na vlastní žádost k 1. listopadu, tenkrát byl ještě přemluven, aby do konce měsíce ještě zůstal, že dostane vyšší odchodné. Odchod z policejních řad se všemi náležitostmi mu sliboval i jmenovaný velitel vnější služby, který později podepsal propouštěcí rozkaz. Bývalý policista je přesvědčen, že pokud soud ještě nerozhodl o jeho případné vině ve zmiňovaných nařčeních, bylo propuštění neoprávněné.

 

 

15. 4. 1994  

Nebezpečná prodavačka

Měl vrah Štefana Jandy dostat do cely nůž?

 

Prodavačka firmy, která má prodejnu potravin v areálu věznice v Plzni na Borech a zajišťuje rozvoz a prodej zboží po celách, se pokusila předat jednomu z obviněných vězňů kuchyňský nůž.

   Jak včera informoval tiskový mluvčí policie kpt. Jiří Sutter, nůž mě převzít třiatřicetiletý Jiří K. Pokus však překazil dozorce, který událost včas zpozoroval a oznámil. Obviněný muž, kterému byl nůž určen, je důvodně podezřelý z vraždy, nedovoleného ozbrojování a dalších závažných násilnických trestných činů.

   Vyšetřovatel Městského úřadu vyšetřování v Plzni šestačtyřicetiletou prodavačku obvinil z pokusu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a předal ji do policejní cely.

  Událost se v plzeňské věznici odehrála 12. dubna. Včera byl podán návrh na vzetí ženy do vazby. Motiv činu zatím není znám. Podle našich dosud nepotvrzených informací měl být nůž doručen Jiřímu Kajínkovi, který je podezřelí, že loni v květnu v borských serpentinách v Plzni zastřelil plzeňského podnikatele Štefana Jandu a jednoho z jeho osobních strážců Juliána Pokoše. Střelbu přežil se zraněními pouze jediný člen osádky, druhý z bratrů Pokošových. Kajínek byl v té době na útěku z vězení na Příbramsku.

 

 

17.6. 1994  Plzeňský deník

V kauze Janda další podezřelí

 

 V případě vraždy plzeňského podnikatel Štefana Jandy zastřeleného loni za bílého dne v Mazdě v Plzni na Borech přibývají další podezřelí. Potvrzuje se tak verze plzeňských vyšetřovatelů, podle níž Janda nebyl zavražděn, pro zhruba třímilionový nesplacený dluh jiného podnikatele z Plzeňska, ale pro daleko závažnější trestnou činnost. Vyplývá to z informací, které policie poskytla ČTK . Podle policie je pravděpodobné, že podnikatel z Plzeňska, který je pro podezření ze spoluúčasti na Jandově vraždě ve vazbě, měl zřejmě odvést pozornost policistů od skutečné příčiny vraždy. Dosavadní šetření naznačuje, že Janda mohl znát závažné informace o "podnikání" určitých osob v západočeském regionu, a proto tedy musel zemřít. Některé z nich se podařilo v minulých policii zatknout.

 

 

 

18.6. 1994  Plzeňský deník

Podnikatel nebyl zavražděn pro tři miliony

Policie v souvislosti s loňským masakrem zatím žádné další podezřelé osoby nezatkla

 

Plzeňský podnikatel Štefan Janda nebyl zavražděn, pro zhruba třímilionový nesplacený dluh jiného podnikatele, ale z jiné dosud neobjasněné příčiny finančního charakteru. Pro náš list to včera potvrdil šéf speciálního vyšetřovacího týmu západočeské policie pplk. Jaroslav Svěrek.

   Majitele několika fitnesscenter zastřelil spolu s jeho fyzickým ochráncem loni v květnu nedaleko Plzně  asi najatý vrah. Jako velice pravděpodobného pachatele brutálního činu letos policie označila vězně na útěku Jiřího Kajínka, který však od svého zatčení odmítá o trestné činnosti vypovídat. Jako jeden z důkazů, svědčící v neprospěch zaplaceného  střelce, může být výslede expertizy několika střelby schopných zbraní, které policie nalezla při domovní prohlídce Kajínkova bydliště v Praze. Není vyloučeno, že právě některá ze zajištěných pistolí je v případě Jandy vražednou zbraní.

   Vyšetřovací verze, opírající se o motiv vraždy pro nesplacené tři miliony korun, které Jandovi dlužil Antonín Vlasák za prodanou restauraci v Kozolupech v okrese Plzeň - sever, policie vyloučila poté, co zjistila vyrovnání dluhu ještě před tragickou událostí. Přesto Antonín Vlasák nadále zůstává ve vazbě, neboť ze získaných důkazů není vyloučen jeho podíl na smrti Jandy v jiné souvislosti.

   Vedoucí vyšetřovacího týmu rozhodně popřel čtvrteční zprávu ČTK uveřejněnou ve včerejším vydání našeho listu, která v případě zavražděného podnikatele  informovala o zatčení dalších podezřelých osob. "Je úplný nesmysl, že jsme zatkli určité osoby, o jejichž podnikání měl podle agentury Janda vědět závažné informace, a proto musel zemřít. Ani jedno zatčení z poslední doby nemá s případem jakoukoliv souvislost", řekl pplk. Svěrek.

   Policie v současné době nemůže ani prokázat, zda měla původní zmíněná verze od skutečné příčiny vraždy odvést jejich pozornost. Podplukovník Svěrek též odmítá názor, že by mělo přivést vyšetřování hrdelního zločinu policii na stopu nelegálního obchodu se zbraněmi a dalších násilných činů. "Poznatky o přechovávání několika zbraní v rozporu se zákonem máme, ale rozhodně se nedá hovořit o "kšeftu" ve velkém. Žádné jiné násilnosti, kromě vraždy Jandy a jeho ochránce Pokoše nám také zatím nejsou známy."

 

 

Květen 1994

Exposlanec měl zabránit Jandovi ve vydírání

 

V souvislosti s případem vraždy Štefana Jandy a Juliána Pokoše vypovídal v průběhu vyšetřování jako svědek také bývalý poslanec České národní rady za OF Dezider Balog. Našemu zpravodaji to potvrdily dva na sobě nezávislé zdroje.

   Majitele několika fitnesscenter zastřelil spolu s jeho fyzickým ochráncem loni v květnu nedaleko Plzně s největší pravděpodobností najatý vrah, kterým je podle policie v únoru zadržený vězeň na útěku Jiří Kajínek. Zatčeni jsou kromě střelce ještě dva podnikatelé pro podezření z podílu na smrti Jandy. Konkrétní motiv masakru je stále ještě záhadou i pro kriminalisty. Během několikaměsíčního vyšetřování se pouze podařilo vyloučit jednu s prvních verzí, že Janda zemřel pro nesplacení tři miliony korun, které mu dlužil zatčený Antonín Vlasák, za prodanou restauraci v Kozolupech v okrese Plzeň - sever.

   "Pan Antonín Vlasák mne telefonicky požádal, zda bych mu nepomohl zbavit se tříčlenné party vyděračů v čele s Jandou, která na mém obchodním partnerovi nezákonnými způsoby vymáhala určitou finanční částku. Tehdy jsem mu přislíbil, že se pokusím s nimi promluvit, aniž bych je znal. Nežili došlo ke schůzce, stali se terčem vražedného útoku," uvedl včera v rozhovoru pro náš list Dezider Balog,  "Žádné další zákulisí případu neznám, ani jsem se o to nezajímal."

   Exposlance vyslýchala policie dvakrát a snažila se získat informace především o obchodních kontaktech Antonína Vlasáka v Praze. Pro Baloga, který již dva roky stojí mino politiku a věnuje se soukromému podnikání, tím celá kauza skončila. "Do politiky se možná jednou vrátím až budu dostatečně finančně zajištěný, abych ji dělal pro lidi a ne pro peníze," řekl.

 

 

17. 11. 1994

Ochránce zavražděného podnikatele státní zástupce obžaloval z loupeže

 

Z trestného činu loupeže včera obžaloval krajský státní zástupce v Plzni Vojtěcha Pokoše, jednoho z tělesných ochránců zavražděného plzeňského podnikatel Štefana Jandy, který byl zavražděn spolu s bratrem obžalovaného Juliánem Pokošem loni v květnu nedaleko Plzně. Policie obvinila z dvojnásobné vraždy Jiřího Kajínka, kterého na odstranění Jandy pravděpodobně najala další osoba.

   Podle obžaloby měl Pokoš 12. května v plzeňské restauraci na Májovce společně se zavražděným Jandou a bratrem Juliánem přimět pod pohrůžkou použití zbraně podnikatele Antonína Vlasáka k sepsání a podepsání dlužního úpisu na tři miliony korun k vydání vozidla Mercedes Benz v hodnotě 90 000 Kč a Renault Trafic v hodnotě bezmála 5,5 milionu jako zástavy do doby zaplacení částky uvedené ve směnce. Antonín Vlasák, který je v současné době ve vyšetřovací vazbě pro podezření z podílu na tragické smrti Štefana Jandy, předal 200 000 korun šest dnů poté, co mu trojice vyděračů v restauraci vyhrožovala.

   K další předávce peněz nedošlo,  neboť Janda a Julián Pokoš byli zavražděni. Z uvedené transakce, kdy Antonín Vlasák pod nátlakem vozidla vydal, získal obžalovaný Pokoš mercedes, který za poloviční hodnotu prodal. Pokoš popírá, že by pro Jandu pracoval jako ochranky, nicméně policií zjištěné důkazy ho jednoznačně z uvedené spolupráce se zavražděným podnikatelem usvědčují.

 

 

1994  Blesk

Oběť se změnila v obžalovaného

Vražda podnikatele měla dramatickou předehru

 

Atentát na plzeňského podnikatele Štefana Jandu, který se stal loni v květnu v serpentinách nedaleko věznice Bory, tehdy přežil jediný muž. Nájemný vrah zastřelil Jandu i člena jeho ochranky Juliána Pokoše. S těžkým zraněním vyvázl Vojtěch Pokoš. Nyní byl částečně i v souvislosti s tímto případem obžalován z trestného činu loupeže.

   Pro loupež byl Vojtěch obviněn už před časem. Na nějakou dobu dokonce skončil ve vazbě, odkud byl ovšem propuštěn a vyšetřován na svobodě. Ve středu však krajský státní zástupce v Plzni obžaloval Pokoše z loupeže. Pozdější atentát měl dramatickou předehru. Trojice mužů, na něž byl spáchán atentát, a z nichž dnes žije pouze Vojtěch Pokoš, měla pod pohrůžkou násilí v jisté plzeňské restauraci přimět podnikatele Antonína Vlasáka k sepsání Dlužního úpisu. Mělo jít o částku tří milionů korun a k vydání vozidel značky Mercedes a Renault. Podnikatel Antonín Vlasák, který nyní sedí ve vazbě pro údajné objednání vraždy, stačil předat vyděračům 200 000 korun a obě auta. Potom byli dva z nich zavražděni nájemným vrahem. Svého majitele změnil ovšem mercedes. Toto vozidlo získal právě Vojtěch Pokoš, který ho následně prodal.  Pokoš, který přežil atentát, prohlašoval, že oba zabité pomstí krví, se tedy nyní stal obžalovaným.