8. září 2010 - Nový návrh na povolení obnovy trestního řízení

[Smajlík]

                                         

     Odsouzený Jiří Kajínek byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 1998 vydaným pod sp. zn. 4 T 25/95 uznán vinným trestným činem vraždy a byl mu uložen výjimečný trest odnětí svobody na doživotí, jeho odvolání do rozsudku shora označeného bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne  23. 2. 1999 vydaným pod sp. zn. 11 To 79/98 zamítnuto.

     Odsouzený Jiří Kajínek dovoluje si tímto podáním předložit Krajskému soudu v Plzni návrh na povolení obnovy trestního řízení shora označeného.

 

     V daném případě nové skutečnosti spočívají ve zjištění, že určité části povrchu vozidla, ve kterém byli nalezeni poškození, musely přijít do kontaktu s nezakrytou rukou střelce a že jsou způsobilé nabrat a uchovat daktyloskopickou stopu. Ostatní skutečnosti známy byly, avšak teprve posuzovány v souvislostech s nově zjištěnými vedou k opačnému závěru, než který mohl učinit soud za stavu, kdy nebyl s těmito skutečnostmi a s důkazy o nich obeznámen.

 

     Svědek z místa činu pan H. popisuje v přípravném řízení prsten na ruce střelce, další svědek pan B. uvádí, že střelec měl na ruce zlatý řetízek.

 

     Jediný možný závěr je takový, že střelec neměl rukavice.

 

     Poškozený pan J. P., který seděl ve vozidle na místě spolujezdce, utrpěl střelné poranění hlavy se vstřelem v pravé čelní krajině, střelný kanál pokračoval levou očnicí do oblasti levé lícní kosti, tj. v takovém úhlu, že je bezpečně vyloučeno, že by takto mohl být zasažen při střelbě vedené z levé strany vozidla, pan J. P. musel být zasažen sedící ve vozidle střelbou vedenou z pravé strany vozidla.

 

     Okenní sklo pravých předních dveří vozidla bylo vytaženo, nebylo poškozeno, střelec tedy musel střílet otevřenými dveřmi.

 

     Aby tak střelec mohl učinit, musel dveře otevřít.   

 

     Vnitřní části vnějších klik dveří vozidla tov. zn. Mazda 323 mají zcela hladký povrch a poloměr jejich otáčení je takový, že nabírají kvalitní daktyloskopickou stopu v délce posledních dvou článků prstů.

 

     Ods. Kajínek byl v době vraždy osobou, jejíž otisky prstů měla policie k dispozici.

 

     Z uvedeného vyplývá závěr, že v případě, byl-li by střelcem ods. Kajínek, nutně by musel být na základě daktyloskopické stopy jako pachatel vzápětí ustanoven a samozřejmě by taková stopa byla nevyvratitelným důkazem o vině. Absence nálezu takové stopy naopak ods. Kajínka co pachatele vylučuje.

 

     Přirozeně se v této souvislosti musí zodpovědět otázka, zda dveře vozidla mohl otevřít z vnitřní strany pan J. P.

 

     Pan J. P. byl střelbou vedenou nejprve z levé strany vozidla zasažen do ruky a dvakrát do břicha, tedy utrpěl střelné poranění dutiny břišní, z důležitých orgánů byla zasažena játra a žaludek. Zřejmě nebude pochyb o tom, že taková poranění jsou velice bolestivá a bolest spolu se šokem vede k neschopnosti racionálně jednat. Znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, uvedli, že pan J. P. mohl utíkat, tím však neřeší, zda byl schopen rozhodnout se k útěku a útěk, míněno včetně úniku z vozidla, účinně realizovat. Tuto otázku řeší až znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická a forenzní psychologie.

 

     Závěr znalce je takový, že bezprostředně po zahájení útoku prožívá necvičená oběť zpravidla úlek, strach až paniku a dezorientaci. Tento stav trvá řádově sekundy, maximálně tak 30 sekund. V dalším průběhu útoku se často rozvíjí dissociovaný stav, charakteristický změnou vnímání sebe, okolí a času, emocionálním ochromením. Tento stav trvá prakticky po celou dobu útoku.

 

     Správnost názoru znalce potvrzuje objektivně zjistitelná doba reakce pana V. P. na střelbu. Svědci uvádějí, že pan V. P., který v době zahájení střelby seděl ve vozidle vzadu, byl střelcem opakovaně zasažen ležící na zemi v blízkosti vozidla. Kdyby nebylo onoho znalcem uváděného paralyzujícího účinku v důsledku neočekávaného útoku, pan V. P., dosud nezraněn a neomezován žádnou překážkou, mohl bezprostředně po zahájení střelby uniknout z vozidla i z blízkosti místa činu.

Střelec zahájil útok na pana Š. J. sedícího na místě řidiče střelbou vedenou z levé strany vozidla, přičemž zasáhl i pana J. P., sedícího na místě spolujezdce, do ruky a do břicha, poté obešel vozidlo, zranil pana J. P.  střelbou do hlavy a teprve potom zaútočil na pana V. P., tedy mezi zahájením střelby a provedením útoku na pana V. P. uplynul značný časový úsek.

 

     Pan J. P. byl poté, kdy byl zraněn střelbou do hlavy, nalezen sedící ve vozidle. V případě, byl-li by zasažen do hlavy v průběhu útěku z vozidla, tedy otevřel-li by dveře a vystupoval, nacházelo by se jeho tělo nikoli uvnitř, ale vně vozidla. Tento závěr je potvrzován znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, kteří uvedli, cit.: Po tomto střelném poranění (zástřel hlavy, pozn. obhájce) nebyl již postižený s největší pravděpodobností schopen samostatného pohybu, konec citace. Z uvedeného názoru znalců vyplývá, že pan J. P. by se po výstřelu zhroutil na zem z polohy, ve které se nacházel před výstřelem.

 

     Lze učinit závěr a shrnout, že pan J. P. dveře vozidla neotevřel, tedy tak musel učinit střelec, přičemž střelec musel zanechat na vnitřní části vnější kliky dveří daktyloskopickou stopu.

 

 

 

V Praze dne 8. září 2010    

 

 

 

 

                                                                                          Jiří  Kajínek