Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona

[Smajlík]
Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona


Tento měsíc byl Ministerstvu spravedlnosti ČR ve věci Jiřího Kajínka předložen podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. (Samozřejmě to neznamená, že J. Kajínek usiluje pouze o revizi co do výše trestu.)
M.G.


Odsouzený Jiří Kajínek byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 1998 vydaným pod sp. zn. 4 T 25/95 uznán vinným trestným činem vraždy (trestný čin měl být spáchán dne 31. 5. 1993) a byl mu uložen výjimečný trest odnětí svobody na doživotí, jeho odvolání do rozsudku shora označeného bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 1999 vydaným pod sp. zn. 11 To 79/98 zamítnuto.
Odsouzený v tomto svém podání vychází ze znění trestního zákona účinného v době vydání shora označeného rozsudku.
Odsouzený Jiří Kajínek namítá, že zákon neumožňoval v případě ods. Jiřího Kajínka uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí, neboť ke dni 23. 6. 1998 dosud nevykonal trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 9. 1991 vydaným pod sp. zn. 5 T 16/91.
V případě, že pachatel byl odsuzován za situace, kdy dosud nevykonal trest odnětí svobody uložený mu dřívějším rozsudkem, nebylo možné při dodržení zásad ukládání trestů stejného druhu uložit trest odnětí svobody na doživotí.
Výjimečný trest odnětí svobody na doživotí a výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let jsou tresty stejného druhu, neboť oba tresty jsou označeny jako výjimečné a jako takové jsou uvedeny v jednom ustanovení, a to za použití formulace „jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí“. Takto naformulováno zákonodárce nepřipouští pochybnosti o tom, že by se snad nejednalo o tresty stejného druhu ((§ 29 odst. 1 tr. zák.).
Trest odnětí svobody (míněn trest odnětí svobody v trvání nejvýše patnácti let ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 tr. zák.) a výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let jsou tresty stejného druhu, tato skutečnost je zřejmá z ustanovení § 36 tr. zák.
Vyplývá-li z ustanovení § 29 odst. 1 tr. zák., že trest odnětí svobody na doživotí je trestem stejného druhu, jako je trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, potom pro účely ustanovení § 36 tr. zák. nemůže platit něco jiného.
Z uvedeného vyplývá, že pro účely ustanovení § 36 tr. zák. i trest odnětí svobody na doživotí (protože je trestem stejného druhu, jako trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let) je trestem stejného druhu, jako je trest odnětí svobody v trvání do patnácti let uložený ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 tr. zák.
Za dodržení podmínek uvedených v ustanovení § 36 tr. zák. vedle trestu odnětí svobody v trvání do patnácti let, není-li tento trest dosud vykonán, nelze uložit trest odnětí svobody na doživotí, neboť by došlo k překročení nejvyšší dovolené výměry trestu, která činí patnáct, resp. dvacet pět let.
Je zřejmé, že zákonodárce nepamatoval na situaci, kdy připadá v úvahu uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí za stavu, kdy pachatel dosud nevykonal trest uložený mu dřívějším rozsudkem.
Není však dosti dobře možné překlenout tento nedostatek výkladem zákona, jednalo by se o výklad natolik extenzivní, že by již nebylo lze označit takový postup za výklad zákona, ale jeho nepřípustné doplňování.
Odsouzený Jiří Kajínek je názoru, že výrok o trestu v odsuzujícím rozsudku je v rozporu se zákonem a z toho důvodu navrhuje, aby ministr spravedlnosti podal proti rozsudku a usnesení specifikovaným v prvním odstavci tohoto podání stížnost pro porušení zákona.