Film o Kajínkovi se Jáklovi díky silnému týmu celkem vydařil

[nek]

Film o Kajínkovi se Jáklovi díky silnému týmu celkem vydařil



Stanislav Šulc | Publikováno 4.8.2010 8:27

Jeden z nejočekávanějších, ale také nejobávanějších projektů letošního roku je tady. Jedno prvenství mezi českými snímky si Kajínek vysloužil již dopředu. Při vší úctě k dnešním českým hercům se v něm objevila největší herecká osobnost, jakou český film nabídl.

Ústřední postavu Kajínka totiž ztělesnil nezapomenutelný ruský herec Konstantin Lavroněnko, známý z filmů Návrat a Vyhoštění režiséra Andreje Zvjaginceva. A jeho výkon spolu s herectvím nedávno zesnulého Vladimíra Dlouhého je také tím vůbec nejlepším, co Kajínek nabízí.

Naštěstí se nepotvrdily obavy, že debutující režisér Petr Jákl (jinak především vyhledávaný kaskadér) snímek nedokáže utáhnout. Jákl se správně zachoval jako moderní režisér, který je spíše autorem než manažerem a jeho hlavní prací je obklopit se dobrým týmem. Spoluscenárista Marek Dobeš má dramaturgii velmi dobře zvládnutou, notoricky známý Kajínkův příběh se všemi možnými flashbacky, směsicí výpovědí a spekulací sviští překvapivě velmi dobře. Tvůrci se navíc skvěle opírají o domněnky a pátrání předních českých publicistů, což příběhu dodává punc čehosi víc než pouhé fikce. Největším Jáklovým vítězstvím však je angažmá předního českého kameramana F. A. Brabce. Ten si podobnou látku vyzkoušel již ve vlastním režijním počinu Bolero (2004, také na motivy skutečných událostí), v Kajínkovi však nejde pouze o kameramanskou a střihovou exhibici, příběh vždy hraje prim.

Herci se nesnaží vybočovat ze žánrových archetypů, ale naopak jejich klasické atributy plně naplňují. Nejlépe to dopadá u bratří Dlouhých, kdy Vladimír hraje až kmotrovskou postavu a Michal zase totálně zničeného pěšáka. Ještě o kategorii výš je však Lavroněnkův Kajínek. Jeho charizma spojené s dokonalým hereckým projevem působí až nebezpečně, protože po zhlédnutí jeho kreace je potřeba mnoho kritického myšlení, aby člověk té manipulaci nepodlehl. Naopak trochu zklamání představuje výkon Tatiany Vilhelmové v roli Kajínkovy advokátky.

Výsledek i díky spíše skromnému rozpočtu vypadá jako průměrný (a rutinní) americký akční krimithriller. A přiznejme si, že je to na české podmínky téměř zázrak. Podobných snímků zde totiž vzniká poskrovnu. Do kin se dostali pouze skvělí Sametoví vrazi Jiřího Svobody (2005), kteří vyprávějí příběh takzvaných orlických vražd. Ve srovnání s tímto snímkem Kajínek trochu prohrává. Jákl postrádá vyhraněný vizuální styl, Kajínek tak občas upadne do vod vizuálního amatérismu. Příliš tomu nenapomáhá ani hudební doprovod. Záblesky podařených kompozic a dobře užité rockové hudby nesmyslně srážejí rozněžnělé melancholické cajdáky podkreslující bizarní nedějová intermezza.

To však nic nemění na faktu, že Kajínek vůbec nedopadl špatně a Jákl a jeho tým by se podobné tvorbě měli věnovat i nadále.


Kajínek

thriller, Česká republika, 107 minut
Režie: Petr Jákl
Hrají: Konstantin Lavroněnko, Tatiana Vilhelmová, Bogusław Linda, Vladimír Dlouhý, Michal Dlouhý Premiéra: 5. srpna


Zdroj: /www.e15.cz