Jiří Kajínek: Hysterie ve věznici

[nek]

Jiří Kajínek: Hysterie ve věznici



Jiří Kajínek ve svém dopise z 10. 3. 2006 napsal:

„V Plzni ve věznici ještě v úterý počítali s povolením obnovy, protože řešili, co se mnou budou dělat, až mne převedou do vazby.
Ve středu po zamítnutí nastala hysterie a celou noc mi stál za dveřmi dozorce a hlídal. Ve čtvrtek čekali na Kotta, který se vrátil od soudu před polednem, a začaly manévry. Ještě větší bezpečnostní opatření, které už bylo za hranicí normálního uvažování. Dokonce přímo při svazování na mne ve věznici mířili brokovnicemi. Dovnitř věznice se totiž se zbraněmi nesmí. Svázali mne ještě víc než vidíš u soudu. Žádný opasek, ale řetěz kolem pasu. Jak říkám, to už byla hysterie.

Rozesmál mne Tvůj dotaz, zda jsem svázaný celou cestu. Myslel jsem si, že toto je už dávno jasné! Samozřejmě, že jsem svázaný celou cestu v prostoru, kde se nemohu postavit a sedím na sedačce, která je odělena od ozbrojené eskorty mříží. Za této situace mne ještě před každou eskortou upozorňují, že na mne budou střílet, pokud se pokusím utéct.

Odpoledne jsem přijel do Valdic. Tady mne hned stěhovali z cely na jinou celu a než jsem uklidil a přečetl všechnu poštu a noviny, tak bylo 21.30 h.

Chci napsat ještě pár slov k Tvé reakci na xxx 9. 3. 2006 (11:27). Máš pravdu, že jsem žádnou milost nikdy nedostal, ale na mne se nikdy nevztahovala ani žádná amnestie. Ani ta Havlova ne. Kdysi jsem to několikrát vysvětloval. Ten údaj o amnestii v roce 1990 je lež. Byl jsem propuštěn až na konci února na podmínečné propuštění, což s amnestií nemělo vůbec nic společného.“