Poděkuj, prosím, za mě

[nek]

"Poděkuj, prosím, za mě"



"Poděkuj, prosím, za mě," píše Jiří Kajínek. Život za mřížemi. Sám v cele 240 x 380 cm - to je každodenní realita Jiřího Kajínka. Návštěva jedenkrát za měsíc na 3 hodiny, přes plexisklo, rozhovor po telefonu. A k tomu neodbytný pocit, že je tu neprávem. Jiří Kajínek od počátku tvrdí: "Nikdy jsem nikoho nezabil. Nejsem vrah." Stále se snaží svou nevinu dokázat. Žije ve stresu dny, týdny, měsíce, dokonce už i roky.
Naše stránky vznikly na jeho podporu. Jsme přesvědčeni, že je nevinný. Našli jste si nás a někteří se rozhodli panu Kajínkovi napsat. On na vzkazy na našich stránkách odpovídal. Až dosud. Dlouho jsem váhala, jak Vám mám sdělit, že v současné době je to nad jeho síly. Nakonec jsem se rozhodla pro otevřenost. Věřím, že ho pochopíte, protože své vzkazy píšete proto, abyste ho potěšili a povzbudili, vyjádřili mu svou podporu a sdělili, že mu věříte.
Na můj poslední dopis reagoval takto: "…Já si vzkazů a zájmu lidí vážím, ale Ty si stále neuvědomuješ, v čem tady přežívám. Nechci si hrát na chudáka, ale ani na hrdinu. Pro Tebe je to jistě jenom pár slov navíc, ale já občas nemám chuť už vůbec na nic. Ono je to mnohem víc ubíjející, než by se mohlo zdát. Jen díky vrozeným dispozicím se dokážu usmívat a zůstávat jakž takž v pohodě. Poděkuj, prosím, za mě."
Nemyslím si, že by jeho odpovědi byly jen pár slov navíc, snažím se ho pochopit. Z celého srdce Vám jménem Jiřího Kajínka za projevovanou podporu děkuji.
Vaše vzkazy mu budou nadále posílány. Vaše solidarita mu pomáhá přežít a vydržet.

Nek