Vězení není pionýrský tábor - 1. část

[nek]
Vězení není pionýrský tábor - 1. část



„Ty si představuješ vězení jako pionýrský tábor“, psal mi několikrát Jiří Kajínek. Asi měl pravdu. Člověk rád věří, že se na určitých místech setká s profesionály, tedy lidmi, kteří jsou ti praví na správném místě. Určitě se s nimi setkáváte v různých profesích a neomylně je rozeznáte od těch ostatních. Jenže ti „ostatní“ dokážou člověku velmi znepříjemnit život. Já to obvykle řeším tak, že pokud se s nimi nemusím setkat, velkým obloukem se jim vyhnu.
Pracovníky ve vězeňství jsem si představovala tak trochu jako Toma Hankse ve filmu Zelená míle (mimochodem, moc pěkný film).

Co se stane, když se člověk z těch „ostatních“ dostane do nějaké významné funkce? Zřejmě svou situaci nezvládne a začne okolí dávat najevo svou neomezenou moc, zvůli vydává za normální jednání, neštítí se ubližovat a šikanovat. Ve své horlivosti si vyloží a „upraví“ zákony tak, aby co nejvíce ukázal svou moc. Vždyť on to myslí dobře.

Jiří Kajínek píše: „Ptáš se, jak je to s tím nočním prosvěcováním cel. To probíhá v celé budově stejně. Není to žádná specialita pouze pro mne. To ve Valdicích dělali za totality všem vězňům a své zvyky si tady udržují dále. Argumentují tím, že si nikdo nestěžuje, nikomu to prý nevadí, musí dbát o naše zdraví a naše životy atd. Zákon o osmihodinovém spánku si zde vysvětlují po Valdicku. Nikde prý není psáno, že spánek musí být nepřetržitý, a tak ho vězeňská služba může beztrestně rozkouskovat na několik větších a menších částí. Tak to tady rádi dělají s více věcmi. Než se ve Valdicích něco změní, to bude trvat příliš dlouho. Zatím tady vítězí duch represí. Je to všechno v lidech.
Doživotním vězňům na Mírově nikdo v noci cely neprosvěcuje. Na tento argument se tady zmůžou maximálně říci, že podle toho také dopadli, čímž je myšlen můj útěk. Že jsem utekl po 18. hodině, to už je vedlejší. A že se tam dál nesvítí a všechny vězně přestali svazovat pouty, to pro Valdice znamená, že jsou na Mírově nepoučitelní. Proto říkám, že zde nemá smysl se o cokoli snažit, protože ta deformace už přesáhla mez, kdy se ještě dá o věcech diskutovat.“


Jen na vysvětlenou, ve Valdicích dostává vězeň pouta, jakmile opouští svou celu. Stačí, když je na jeho cele prováděna kontrola a on musí čekat přede dveřmi, nebo když se jde sprchovat.

„Někteří pracovníci na svých místech evidentně být nemají, protože oni mají potíže, jak nakládat s mocí, kterou mají nad vězni. A to nemluvím o tom, jak by si tito lidé rádi osobovali právo rozhodovat i o dalších lidech, nejenom vězních. Naschvály, které jsme tady už zažili, hovoří jasnou řečí. Tím myslím postup proti advokátům.“

Na tuto situaci si také stěžovala advokátka Jiřího Kajínka JUDr. Klára Slámová v článku, který si můžete také na našich stránkách přečíst: Advokátka Kajínka exkluzivně: Šacují mě bachaři z Valdic.