Kajínek a válka policajtů

[smajlik]
Zdroj: obrázek

Text: Janek Kroupa

obrázek

Nechtějme se teď ptát, zda je Kajínek vrah. Mějme hrůzu z toho, že v dávném zločinu tahala nejspíš za nitky policie a pak... jako by se vypařila.

Kajínek a válka policajtů

Vězeň odsouzený k doživotnímu trestu se stal legendou, když uprchl z žaláře na mírovském hradě. Než ho po čtyřiceti dnech dopadli, stihli jsme o něm s Josefem Klímou natočit reportáže pro pořad Na vlastní oči a napsat útlou knížku. Od těch dob uběhly tři roky. Došetřit a sdělit veřejnosti celou pravdu o vraždách, za které byl odsouzen jen Kajínek, chtěli během nich ministři spravedlnosti Rychetský a Bureš. Bez výsledku. Mluvili jsme se třemi sty lidmi, kteří k věci mohli něco říct, a zkusili jsme z mnoha odpovědí složit mozaiku o zločinu. Pro televizi a pro Mladý svět. Berme ji teď mimo jiné i jako doklad o stavu společnosti, v níž žijeme.
Bez komentáře! "Bez komentáře," řekl. Velké modré oči na mne hledí upřeně. Ruce malý muž s velkou funkcí ovládá bezpečně, ale nervozitu úplně skrýt nedokáže. Občas se ve svém křesle neklidně ošije. Neříká "ne", dobře si totiž vzpomíná, co nám tvrdil ráno. S večerem a přítomností televizní kamery se však jeho dopolední bodrost vytrácí. Po ránu přiznal, že na místě byl v čase vraždy policista. Prý je o tom přesvědčen také . Stejně jako my. Ale teď už jen hlesne to tradiční no comment.
Plukovník Ladislav Kadeřábek je zástupce velitele kriminální služby Policie České republiky. Funkce jako hrom. Je jedním z nejmocnějších policistů v celé zemi. Na jeho schopnostech a poctivosti závisí naše bezpečnost.
Zločinec legenda v bloku E "Žiju si tu jak na zámku." Pichlavé oči bystře těkají po malé místnosti rozdělené plexisklem. Velká ústa se dvojsmyslně usmívají. Široká, denním tréninkem zaoblená ramena jako by ani nepatřila k drobným prstům svírajícím sluchátko. S Jiřím Kajínkem se jinak než přes sluchátko mluvit nedá. Je spolu s dalšími "doživoťáky" v ostře střeženém bloku E valdické věznice. Na rozdíl od naší poslední návštěvy ve Valdicích je tentokrát Kajínek plný energie. "Neuteču, odtud se přece utéct nedá," říká stejně potutelně jako mluví vždycky.
Většině obyvatel by osud toho muže mohl být lhostejný. Ale není. Našli v něm osamělého vzbouřence proti moci a takový hrdina má charisma. Zajímá pak daleko více lidí než třeba Ladislav Kadeřábek, ochránce pořádku. Přesto se život těch dvou mužů několikrát fatálně střetl.

Smrt vyděrače

Začátek: Jaro 1993. Majitel posilovny Štefan Janda vydírá plzeňského podnikatele Antonína Vlasáka a jeho společníky. Všechno skončí v neděli 30. května v serpentinách u věznice Na Borech. Kolem osmé hodiny večer tam podle dodnes platného rozsudku zabíjí jeden střelec dvěma pistolemi ráže 7,65 Štefana Jandu a staršího z jeho romských bodyguardů Juliána Pokoše. Mladší Vojtěch Pokoš přežije. Za dvojnásobnou vraždu a pokus o vraždu je odsouzen Jiří Kajínek.
Pro Jandu pracuje v té době Jaroslav Kronďák, major plzeňské kriminálky. "Znal jsem ho stejně jako mnoho dalších policistů, chodili jsme k němu do posilovny," krčí dnes Kronďák rameny. Mluví vyhýbavě. Jenomže... "Kronďák? Ten s náma jezdil na různý akce," vzpomíná na tehdejšího policistu Jandův přeživší bodyguard. Eva Jandová, vdova po zabitém vyděrači přiznává, že Kronďák Źjejímu muži často kryl záda. Co přesně to znamená, těžko říct. Janda byl mimo jiné i vymahač dluhů a mít v takové branži svého policajta je výhodné vždycky.
"Bratry Juliána a Vojtěcha Pokoše jsem znal dobře. Jula, byl takový divočejší. Ale Vojta ne, měl ze sebou kriminál a do ničeho se nehnal," říká plzeňský podnikatel Petr, který nechce zveřejnit své příjmení. "Než se to stalo, začali se oba bratři chovat sebevědomě, bylo na nich znát, že za sebou někoho mají. Sílu, která jim v případě nouze pomůže. Dělali pro ně policisti. Pomáhali jim s vymáháním a pak za to dostali zaplaceno. To mi tenkrát říkal Jula Pokoš."

Slova s vůní vanilky

Vydíraný Antonín Vlasák má své policajty taky. Jenomže ne z kriminálky, ale ze zásahové jednotky.
"Pro Antonína Vlasáka jsem pracoval legálně, měl jsem k tomu výjimku od ministra. Mám ale pocit, že to bylo o trochu později," souhlasí bývalý policista Jan Mikeš. Mluví tichým hlasem a slova jako by voněla vanilkou. Mikeš působí v saku a kravatě seriózně a dobře to o sobě ví. Dnes už by nikdo neřekl, že býval trenérem a jedním z nejlépe vycvičených mužů plzeňské zásahové jednotky. "S Vlasákem mne seznámil Jaroslav Kreuzer," vypráví Mikeš, "to byl tehdy můj velitel a pro Vlasáka pracoval taky." Na rozdíl od malého Mikeše má Jaroslav Kreuzer, mohutný chlap, svou policejní zkušenost ve tváři pořád. K ráně asi svého času nemíval daleko. Dnes říká: "Tenkrát mě oslovil tito muži pracovali právě pro Antonína Vlasáka. "Tenkrát mne oslovil pan Vlasák, že ho vydírají. Tak jsme všechno připravili podle zákona, abychom ty vyděrače zatkli už v pátek před víkendem."

Zdroj: obrázek
mladysvet.cz