Noci na Mírově trávil Fajtl i Husák

[nek]

Noci na Mírově trávil Fajtl i Husák


18.10.2008 - ROSTISLAV HÁNYŠ - Střední Morava - str. 03

150 LET VĚZNICE Jedna z nejpřísnějších věznic v Česku - mírovský hrad - si letos připomněla 150. výročí. U této příležitosti vyšla kniha, která mapuje ponurou historii kriminálu. Zájemci ji najdou v knihovnách nebo v archivech.

Mírov - Vejít do mírovského hradu lze, ale odchází se až po řadě let. Takové pravidlo tu platí už sto padesát let pro všechny odsouzené. Tehdy přišel do nově zřízeného státního vězení první trestanec ze Špilberka.
„Bylo případné, že první vězeň se jmenoval Přibyl,“ řekl jeden z autorů výpravné knihy, která právě vyšla ke stopadesátému výročí věznice, Marek Wilhelm.
Autoři ale upozorňují, že jako vězení sloužil Mírov už dříve, kdy patřil olomouckým biskupům a arcibiskupům. Svůj život tu trávili nedobrovolně kněží, kteří se znelíbili katolické vrchnosti. Nejznámějším byl v sedmnáctém století šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, později upálený v nedaleké Mohelnici za údajné čarodějnictví.

Zajímavou kapitolou jsou první roky státního vězení. Na jeho správě se totiž podílely řádové sestry Kongregace svatého Karla Boromejského. Působilo jich zde třináct. Jejich představená Alfonsie Czapka tehdy dokonce podepisovala všechny důležité dokumenty. „Je to velmi překvapivé. Tehdy bylo nemyslitelné, aby žena měla tak důležitou funkci, a už vůbec aby ženy spravovaly takovou instituci, jako je věznice,“ sdělil Wilhelm.

Autoři zmiňují řadu zajímavých lidí, kteří byli na Mírově uvězněni. Například lékař Augustin Mrha. „To byl bez nadsázky vězeň ve svém vězení,“ uvedl Wilhelm. Původně vězeňský lékař založil na Mírově ve třicátých letech na tehdejší dobu moderní nemocnici pro vězně nemocné tuberkulózou. Po ztrátě Sudet byli čeští zaměstnanci a vězni odsunuti do Olomouce a Mírov převzali nacisté. Zřídili tu vyšetřovnu gestapa. Později se sem vrátila vězeňská nemocnice, která sloužila pro zahraniční vězně, především Poláky. Mrha celou dobu na Mírově pracoval. „Po válce byl odsouzen za kolaboraci. Jednoznačný důkaz svědčící pro kolaboraci však chybí. I když byl vězněm, pracoval zde dál jako lékař až do své smrti v roce 1950. Na mírovském hřbitově stále stojí jeho pomník,“ zmiňuje Wilhelm.

Tábor nucených prací Samostatnou kapitolou bylo zřízení tábora nucené práce na počátku padesátých let, kdy sem komunistický režim „uklidil“ dvě stovky vojáků a důstojníků, kteří se nedokázali smířit s komunistickou zvůlí. Komunisté zavřeli na Mírov například letecké eso Františka Fajtla, létajícího v RAF, nebo Josefa Buršíka, vyznamenaného za boje proti Němcům na východě titulem Hrdina Sovětského svazu.

„Byla to doba, kdy na Mírově byly vlastně dvě instituce. Věznice pod ministerstvem spravedlnosti a tábor nucené práce zřizovaný ministerstvem vnitra. Z té doby se traduje, že velitelé spolu vůbec nekomunikovali,“ vysvětlil Wilhelm.

Mírov proslul také jako vězení pro politické vězně. Za mírovskými zdmi se ocitl i pozdější poslední komunistický prezident Gustáv Husák, kterého jeho spolustraníci nechali odsoudit pro podvracení republiky a vlastizradu. „Dostal pětadvacet let. Kdyby si měl odsedět celý trest, nemohl by se stát prezidentem,“ řekl Wilhelm.
Představa lidí o velkém počtu politických vězňů je podle něj mylná. „Ve skutečnosti jich zde bylo celkem jen patnáct,“ řekl Wilhelm.

Mírov měl ale po válce také vězně, jehož totožnost je dodnes zahalena tajemstvím. „Byl to prominentní vězeň, kterého sem poslali Sověti. Mělo jít o vysokého nacistického důstojníka. Pamatoval si ho bývalý dozorce ještě v roce 1949. Nikde ale o něm není jakákoli zmínka,“ popsal Wilhelm. Zajímavou knihu vydanou k výročí Mírova si bohužel nekoupíte. Seznámit se s ní můžete jen v knihovnách či archivech. „Církev nám zpřístupnila své archivy s podmínkou, že kniha nebude jakkoli komerčně využita. To samozřejmě také srazilo náklad na pouhou tisícovku výtisků,“ vysvětlila mluvčí mírovské věznice Magda Petříková. Další kniha o Mírovu vyjde koncem příštího roku. Tentokrát nebude v režii věznice, takže ji bude možné koupit. Knihu vydá historik Martin Vaňourek. „Bude hlavně o nevinných vězních režimu, ale také o zvěrstvech bachařů, kteří je mučili. O lidech, kteří na Mírově způsobili tolik utrpení, se totiž nedávno vydaná kniha o historii mírovské věznice vůbec nezmiňuje. Já je uvedu jmenovitě i s fotografiemi a popisem zvěrstev, kterých se dopouštěli,“ řekl Vaňourek.

Historie hradu

Mírov založil v polovině třináctého století olomoucký biskup Bruno. Několik staletí sloužil jako oblíbené lovecké a letní sídlo. První vězeň se na Mírově ocitl už v roce 1391. Církev tu věznila nepohodlné kněze, kteří se provinili proti církvi. Státním vězením je Mírov od podzimu 1858, kdy sem byli převezeni první vězni ze Špilberku. V letech 1950 až 1952 zde zřídili komunisté takzvaný tábor nucené práce pro důstojníky, kteří byli proti režimu. Dlouholeté tresty si na Mírově odpykávali političtí vězni. V současnosti je Mírov nejobávanějším českým vězením. V celách žije 370 vězňů, z toho osm z nich je zde na doživotí.


Regionální mutace| Mladá fronta DNES - střední Morava