Petr Jákl: „Jsem prostě rodinný typ!“

[nek]

Petr Jákl: „Jsem prostě rodinný typ!“


4.11.2008 8:00

Petr Jákl (35) je pyšný taťka, milující manžel, ale především pracovitý a všestranný člověk. Teď dokončil scénář k filmu Kajínek. Co nám všechno prásknul?

Vy máte strašně moc práce, Petře. Kdykoli vás potkám, tak říkáte, že máte plné ruce práce s přípravou celovečerního filmu o Kajínkovi. Do toho ale stíháte připravovat Judo Show Cup nebo slavnostní otevření nové pasáže v OC Europark. Tam jste vyrazil s manželkou a dokonce i dcerkou Sofií.
„Ano, je to pravda. Mám toho hodně. Pokud jde o Europark, otevírala se tam nová pasáž a celé to bylo spojené s charitativním prodejem, při kterém známé osobnosti nejenom prodávaly, ale také nakupovaly. Pozvali jsme i fotbalový klub Amfora, který vede Jiří Rámeš, zúčastnilo se tak spousta lidí, herců a jiných známých osobností, kteří akci přišli podpořit. Na dobročinné účely bylo celkem věnováno sto dvacet tisíc korun. Polovinu dostala nadace DUHA, která pomáhá lidem s mentálním postižením a druhou polovinu pak Základní škola praktická a Praktická škola Karla Herforta. Ta se zabývá výchovou a vzděláváním handicapovaných žáků od 6 do 26 let.“

A kdo ze známých osobností se postavil za pult?
„Na prodavačky si zahrály naše missky – Agáta Hanychová, Renata Langmannová, Lucka Váchová a Eliška Bučková, a také manželka Romča s dcerou Sofinkou. To bylo vlastně poprvé, co jsme vzali naši Sofinku do společnosti.“

Ona se s vámi ještě neúčastnila žádné veřejné akce?

„Dělala s námi jen focení doma, jinak jsme ji s sebou nikdy nebrali.“

Jak dcerka snášela? Všude hluk, blesky fotoaparátů a každý na ni dělá ťu-ťu-ňu-ňu...
„Zvládala to v pohodě, jí se naopak pozornost lidí líbí. Ráda si všechno osahá a objevuje nové věci.“

No a jaký si myslíte, že jste táta? Při vašem vytížení asi nemáte zrovna moc času na výchovu.
„Čas je docela problém, to je fakt. Řeším to tak, že částečně pracuji doma, třeba celé dopoledne jsem doma, ležím v posteli, píšu na počítači a Sofinka je vedle mě. Mám obrovský vzor ve svém tátovi, ale vím, že bude těžké být tak dobrý jako on. Hodně si s námi hrál a věnoval nám stejně jako mamka spoustu času. Se Sofinkou si také moc ráda hraju, válíme spolu sudy, koušu jí, ona mě kouše do tváře, a děláme spoustu dalších blbinek. Je fajn, že se k tomu nemusím nutit a že mě to opravdu moc baví. Těším se, až bude Sofinka trochu větší, a budeme spolu někam vyrážet.“

Kromě toho, že jste svému tátovi, Petrovi Jáklovi staršímu, nevěřitelně podobný, máte i společnou práci, že ano?
„Táta v roce 1992 založil produkční společnost J.B.J. FILM. V roce 1995 natočil náš první film Cesta peklem, já jsem do firmy potom vstoupil a začal jsem ji rozvíjet dál. Dnes jdu do popředí já, on už má přeci jen nějaký věk, tak nechci, aby pořád pracoval. Jeho to ale pořád baví, takže má práci jako koníček. Maminka do toho vstoupila tak, že mi začala pomáhat s organizací charitativních akcí, s čímž jí zase naopak pomáhá Romča. Dále máme společné to, že jsem vždycky začal dělat to, co můj táta, ať už to bylo judo, práce kaskadéra, producenta, herce nebo scenáristy.“

Co jste napsal naposledy?
„Teď jsme s Markem Dobešem dodělali scénář ke Kajínkovi. Po těch několika variantách scénářů jsem to vzal do ruky já, protože si myslím, že tu kauzu docela dobře znám a mám na to jiný pohled než ostatní. Není to ale první scénář, který jsem napsal. Už jsme něco dělali s tátou, ale nic z toho se zatím nerealizovalo. Máme to připravené, ale absolutně na to nebyl zatím čas.“

Baví vás práce producenta?
„Rád jsem svým pánem, takže v tomto ohledu ano, ale je to hrozně časově náročné. Psaní by mě také bavilo, ale to zas je člověk hodně závislý na ostatních. Asi by se mi nechtělo někde běhat a cpát někomu svoje texty. Jsem nejradši, když si za všechny věci, které jsou na place, zodpovídám sám. Nejradši bych dělal všechno od režie až po make up.“ (Směje se)


Autor: Petra Nosková
Zdroj: pikant.centrum.cz